Současnost

Kraniosakrální biodynamika je přístup k člověku, který vychází z vhledů Dr. Sutherlanda a Dr. Beckera. Oba dva časem opustili biomechanický přístup, jenž zpočátku praktikovali. V době, kdy žili a studovali, převládal biomechanický způsob nahlížení na lidské tělo a na něm byla založena i tehdejší osteopatie. Byli učeni sledovat pohyb struktur, hledat osy rotace, zaměřovat se na omezení pohybu a nerovnováhu a snažit se obnovit přirozenou pohyblivost. Postupem času, když ošetřili několik tisíc pacientů, začali zjišťovat, že pohyb struktur je výsledkem působení hlubších sil a že za pohybem se skrývá hluboký klid. Zjistili, že síly, které jsou v systému přítomné a které vytvářejí pohyb a klid, jsou přesně ty aspekty systému, s nimiž je třeba spolupracovat. Postupně začali přicházet na to, že pohyb tekutin v těle je pro správné fungování tkání nezbytný. Začali tedy těmto biodynamickým pohybům, jimž naslouchali, říkat "Dech života". Dech života jsou vrozené, životodárné, dynamické síly, které se projevují jako konstantní a cyklické pohyby a které pomáhají organizovat a regenerovat vše v těle.

Během terapie tyto pohyby může terapeut vnímat jako jemný stabilní fenomén podobný přílivu a odlivu. Tyto pohyby jsou přímým projevem toho, s čím terapeut pracuje. Dr. Sutherland toto nazýval jako "tide" (angl. příliv a odliv) a Dr. Becker to specifikoval jako "Fluid tide" a "Long tide", aby jej více odlišil od jiných pohybů v těle. Často je to vnímané jako proudění směrem od středu k horizontu a zpět, nebo od kříže směrem vzhůru k hlavě a zpět. Občas ale klienti vnímají tuto zkušenost i jiným způsobem. Někdy jako zklidnění, proudění, pocit tahu, tlaku, pocit většího prostoru v místech, které vytvářejí potíže, atd.. Cílem terapie je rovnováha při vzájemné výměně mezi pohybem tekutin a struktur.