Historie

Kraniosakrální práce s tělem má své kořeny v experimentech a zkušenostech amerického osteopata Dr. Sutherlanda (1873-1954). Dr. Sutherland provozoval svoji praxi v první polovině 20. století a během ní se zabýval mechanickou funkcí a určováním živé funkční anatomie (nejvíce však pohybem kraniální tekutiny, textury tkání, kompresí kraniálních kostí atd.). Během své doby velmi rozvinul koncept "sebeuzdravení", více než ostatní osteopaté. Ve své době byl pro své myšlenky označován za heretika a blázna, poněvadž tvrdil, že centrální nervový systém žije v konstantním rytmickém pohybu a že tento pohyb je pro fungování lidského zdraví esenciální. On sám na kritiku reagoval slovy: "Mí kolegové si myslí, že jsem blázen, ale mí pacienti jsou šťastní." Dr. Sutherland během svého života popsal jak pohyb tekutin mezi kraniem (lebkou) a sakrem (kostí křížovou) ovlivňují celý organismus. Poté i vytvořil metodiku, jak vyšetřovat a ošetřovat kraniální systém, a položil tak základy Kraniální osteopatie. Koncept postupně rozvíjel a dále pracoval s celou lebkou, se systémem vazivových membrán a se samotným pohybem mozkomíšního moku. S tímto byl úspěšný i v léčbě u pacientů, u kterých byl stav označen za beznadějný.

Během jeho života však nedošlo k ocenění jeho práce. Až jeho studenti, mezi něž patřili i Dr. Magoun a Dr. Becker, pomohli získat kraniální osteopatii více uznání. Dr. Becker pokračoval ve zkoumání systému tekutin v lidském těle a dále tento koncept rozvinul. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století pokračovali ve zkoumání kraniosakrálního systému lékaři Dr. Upledger a Dr. Karni, tentokrát více vědeckými metodami, takže mohli přesvědčivě dokázat, že lebeční kosti se ve svých švech hýbou v rytmu pulzace mozkomíšního moku. Provedli také rozsáhlý výzkum mezi dětskými pacienty, ošetřovali hyperaktivní a autistické děti, děti s poruchami učení, a dosahovali pozoruhodných výsledků. Na základě svých zkušeností začal Dr. Upledger učit rodiče, ošetřovatele a učitele, jak mohou takto postiženým dětem pomoci. V následujících několika desetiletích začal tento osobní přístup k práci praktikovat stále větší počet lidí a díky tomu bylo dosaženo mnoha významných vhledů.